Jdi na obsah Jdi na menu

o paničce

kirara-056.jpg


 

 Pocházím z Vysočiny, ale dlouho jsem žila v Brně, vystudovala jsem tady totiž veterinu. Pejska jsem na rozdíl od vetšiny mých spolužáků nechtěla, ne proto, že bych je neměla ráda, ale proto, že jsem se obávala toho, že ho nedokážu správně vychovat. Navíc jsem neměla nikdy potřebu mít psa. Když jsem byla malá, měli jsme doma dva psy a pak jsem bydlela se svou sestrou a ta psa měla taky. Až v okamžiku, kdy se odstěhovala, jsem zjistila, jak mi chybí nějaký společník.

Fenka mé mámy v té době měla štěňátka plemene cotton de tuleár neboli bavlníček a máma mi chtěla jedno dát, ale já chtěla něco většího. Zároveň ale ne moc:) Pak jsem si vzpomněla na jednoho pejska, kterého jsem vídala ve škole. Byla to fenka jménem Barunka a my jsme jí říkali fenek, protože měla velké uši. Vzpomněla jsem si také na to, že jsem kdysi dávno na internetu našla plemeno, které se jí podobalo a tím plemenem byl právě welsh corgi pembroke.

Takže jsem znovu asi po 4 letech zasedla k internetu a začala pátrat po tomto plemeni. Bála jsem se, že si pro něj budu muset jet někam hodně daleko, možná až za hranice, ale měla jsem nečekané štěstí, protože kolem Brna je několikero chovatelských stanic. Pár jsem jich obepsala a ozvali se mi akorát z chovatelské stanice Royal corgis. Sešli jsme se na výstavišti, kde v tu chvíli probíhala mezinárodní výstava psů. Tam jsem se poprvé setkala se dvěma corgi - Abbinkou a Artušem:

77727_1497343919049_5177799_o.jpg


 

Byla jsem z nich unesená, ale bohužel mi chovatelka sdělila, že další štěňátka plánuje až tak za dva roky. A tak jsem čekala a každou chvíli jsem kontrolovala, jestli někdo nedal inzerát na štěňátka.

Až téměř po roce jsem objevila, že jedna fenka jménem Isabella Higu, je březí. Neváhala jsem a hned jsem odepisovala na inzerát. A pak už to jelo jako po drátku. Setkala jsem se s oběma chovatelkami p. Evou Procházkouvou, která vlastnila otce Janíka i s p. Janou Dufkovou, která se starala o matku Isabelku. Když jsem dojela do Nebovid, vyhrnula se na mě smečka asi 4 psů p. Procházkové a v tu chvíli bylo rozhodnuto definitivně. Tohle plemeno je pro mě to pravé.

Pak už jsem jen nekonečně dlouho čekala, až se moje klubíčko narodí a přemýšlela jsem, jak bude vypadat. Chtěla jsem červenou fenku, ale kdyby nebyla, tak by mě to samozřejmě nevadilo. Řešila jsem, jak si mezi štěňatama vyberu to pravé. Nakonec jsem ale nic řešit nemusela, protože se narodili jen dvě - červená holka Jascha (Kirara) a trikolorní kluk Jannis (Stybo).

27.jpg


 

A po dvou měsících jsem si už o něco větší klubíčko odvezla domů. A dělá mi jen samou radost:)

kirara-004.jpg