Jdi na obsah Jdi na menu

O plemeni

Historie


Welsh corgi na první pohled upoutá svou charakteristickou liščí hlavou a krátkýma nohama. S jeho poněkud kuriózním vzezřením si lámou hlavu mnozí kynologové. Nemohou se dohodnout na tom, zda prvními chovateli těchto psíků byli Goidelové kolem roku 1800 př. n. l., Piktové zhruba o půlstoletí později, nebo až Kymrové někdy v 5. až 4. století př. n. l. Původ těchto ve Walesu oblíbených psíků vysvětluje i stará velšská legenda o zvláštních bytostech - minilidech, kteří chovali tyto pejsky jako koníky, na kterých jezdili. Když se potom národ minilidiček uchýlil před velkými lidmi do hor, zanechal jim na památku dvě štěňátka. Od nich prý všichni corgi pocházejí. Samotný název "corgi" je také vysvětlován několika způsoby. Mohla by to být prý složenina slov "cor" (skřítek, zakrslý) a "gi" (pes), tedy zakrslý pes. Další varianta hovoří o corgi jako zkratce pro velšský výraz "corlan gi", což vystihuje nejčastější úkol těchto psíků - shromažďovat a střežit stáda ovcí. A asi nejvýstižnější výklad výrazu corgi je ten, který se používá v jižním Walesu dodnes. Toto slovo znamená "šibal". A žádná charakteristika nesedí tomuto plemeni lépe.

 Svůj zeměpisný původ mají welsh corgi obsažený přímo ve svém jménu. Welsh Corgi Pembroke pochází z hrabství Pebrokeshire ve Walesu. Ze sousedního hrabství Cardiganshire pochází zase plemeno Welsh Corgi Cardigan, které je pembrokům velmi blízké. Obě plemena se po staletí vyvíjela odděleně, k jejich vzájemnému křížení začalo docházet až v 19. století. Od roku 1925 se pravidelně objevovali na výstavách, ale většího zájmu se dočkali teprve po svém útoku na Buckinghamský palác v roce 1933, kdy si svým kouzlem podmanili celou královskou rodinu. Zvláště Její Veličenstvo královna Alžběta II. se zasloužila o to, že se corgi začali houfně stěhovat nejen do anglických domácností, ale i do Ameriky, Austrálie a Evropy. K nám byl první corgi dovezen v roce 1969 doktorem Mojžíšem. Byla to fenka Ynghariad-i-Olma, která ovšem při celní prohlídce na hranicích utekla a nikdo už jí nikdy neviděl. Zakladatelkou rodu se tedy stala její následovnice, Ynghariad-i-Weichsel. 

Ynghariad-i-Weichsel (zdroj: www.corgiklub.cz)

Ynghariad-i-Weichsel (zdroj: www.corgiklub.cz)
 


Celkový vzhled


Za corgim se často lidé otáčejí. Způsobuje to jeho liščí hlavička se šibalským úsměvem a velkýma ušima, pak jeho krátké silné nožky a nakonec dlouhé tělo bez ocasu. Zkrácení končetin bylo způsobeno genetickou mutací a chovem upevněno, takže se stalo trvalým plemenným znakem. Kohoutková výška korgiho bývá kolem 30 cm. Podobně je tomu i s bezocasostí, která však není absolutní. Někteří pejsci se rodili bez ocásků, jiným se kupírovaly. Od té doby, co platí zákaz kupírování, se vzhled korgiho zase o něco přiblížil lišce. Jeho hrudník je hluboký a zdobí ho elegantní bílá náprsenka. Říká se, že corgi má nejkrásnější náprsenku ze všech psích plemen. Chovatelé k tomu dodávají, že má i nejkrásnější zadeček, kterým při chůzi dokáže efektně kroutit. Nejčastější barva srsti je červená, dále sobolí, vzácněji se vyskytuje trikolor. Téměř každý corgi má bílou náprsenku a k ní ještě na tlapkách bílé ponožky nebo podkolenky. 

Charakter


Důvodem, proč jsou corgi dnes chováni téměř po celém světě, však není jejich kuriózní vzhled. Je to povaha, díky které dobývají stále další a další chovatelská srdce. Především je to odvaha kombinovaná s inteligencí, živostí a zvědavostí, a pak absolutní absence jakékoliv agresivity vůči lidem nebo jiným zvířatům. "Ušatá liška" se cítí výborně v rodině s dětmi, které miluje a shání do jednoho stáda, nebo jako společník starších lidí, kde si bude hovět na gauči a nechá se vykrmovat, stejně tak ale bude nadšeně doprovázet sportovce při běhu nebo jízdě na koni. Jsou to velmi učenliví psíci, učí se snadno a rádi, proto není jejich výchova nijak náročná. Welsh corgi nevyžaduje ani zvláštní péči. Jeho srst je dobře odolná vůči vodě a za normálních podmínek stačí jen jednou týdně vykartáčovat. Na co musíme dát pozor je veliká chuť k jídlu, která je těmto psíkům vrozená. Musíme uhlídat, abychom neměli pejsky kulatější než delší. S tím souvisí i péče o páteř, které rozhodně nesvědčí obezita, ale ani zdolávání příkrých výškových rozdílů, stejně jako je tomu u jezevčíků nebo basetů. 

Použitá literatura:
Svět psů 2/99